JOSEF

84 let, Mladá Boleslav

vdovec, 2 děti, pracoval jako řidič

má rád fotbal a svou zahrádku

01261073e1676bf2ea18a42758d1bac9b491842574

 Tribuny na fotbale v Mladé Boleslavi jsou často poloprázdné a o to víc vás zaujme, když tam někdo dorazí na zápas už hodinu a půl předem. To byl případ Josefa, který se o hůlce připochodoval na svoje místo a sledoval rozcvičku hráčů. Na fotbal v Boleslavi chodí už 40 let, má permanentku a prý Městský stadión pomáhal stavět vlastníma rukama. S manželkou žil přes šedesát let a po její smrti je teď pro něj fotbal možná ještě důležitější, než býval dřív. Hra současného týmu se mu líbí, ale prý to je ještě kam posouvat. O fotbale to ale nakonec vůbec nebylo- však uvidíte. Tenhle pán totiž zažil hodně. 

0187b794edae602828cb94c120baa7e3186afe93bd

Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka?

Konec války a to, že jsme ji přežili, poněvadž celá naše rodina byla za heydrichiády udaná za poslech zahraničního rozhlasu. Tehdy pomohl jeden náš známý radiomechanik, který ty krátké vlny vytáhl, Němci pak přišli a nic nenašli. Kdyby jo, tak všech sedm lidí, kteří byli udaní, že k nám chodí poslouchat, by dostalo trest smrti. Taky bylo štěstí, že s námi udali i nějakého pana Sedláčka. To byl veterán z první války, sloužil v rakouské armádě. A když těch sedm udaných lidí mělo na Pankráci výslech, tak přišel, zasalutoval: „Heil Hitler!“ a německy řval, že to bylo falešné udání a pomsta. A ty Němci, i když to byly bestie, mu uvěřili a tátu a ty další lidi osvobodili.

Tátu tehdy udal soused. On byl členem skupiny, která lidem po vesnicích kradla načerno vykrmené husy nebo prasata. A kradli i ovoce nebo mák. A táta je právě jednou nachytal, jak nám kradou mák. Všechno jim to ale odpustil, nechal je jít a oni ho přesto z pomsty udali.

Pamatuju si taky, že jsem před válkou měl jít do Německa na handl – chodit tam rok do školy a učit se německy. K nám totiž tehdy chodili Němci, rok tu studovali a učili se česky. Jenže pak přišla válka a sešlo z toho.

Na co jste nejvíc hrdý?

Jsem hrdý na to, že jsem 42 let pracoval. Když za komunistů zakázali kolchozy, tak jsme měl jít za trest na pět let do železo-uranových dolů. Naštěstí jsem měl známého, který byl nejdřív národní socialista a pak se dal ke komunistům a ten mi za 200 vajec zařídil, že jsem šel jen na rok pracovat na Slapskou přehradu.

Když jsem si to odsloužil, tak jsem se nakonec uchytil jako řidič, vozil jsem panely a dlouhý hutní materiál. To jsem pak dělal 37 let.

013bf668646e3ba7ae39df4115886bb68a626995dd

Chtěl jste v životě zažít něco, co jste nestihl?

Toho je moc, co člověk nestihl. Když jsi mladej, tak si řekneš – 80 roků, to je věk. A on je, ale uteče to strašně rychle, jako nic. My jsme měli po dlouhé generace živnost, deset hektarů polí, děda měl povoz, jednou týdně jezdil do Prahy a dvakrát týdně do Liberce. Takže i já si plánoval, že budu soukromě hospodařit. No a najednou přišla ta doba, která přišla a nešlo to. Rodiče pak museli dělat za tři koruny denně a dědu šel do důchodu za sto korun na měsíc. Samozřejmě to tehdy bylo víc peněz než dneska, ale stejně to bylo málo. Byly to kruté chvíle, ale na vesnici se vždycky nějaký ten králík nebo slepička našli, tak se to všechno přežilo.

Možná, že kdyby komunisti šli na ty lidi nějakým jiným stylem, tak by to šlo. Ale oni šli násilím a popudili si všechny proti sobě. V noci třeba přišli a hodili psovi do boudy pistoli. Pak ráno dorazili policajti, šli rovnou do boudy a našli pistoli – a už vás vystěhovávali. Co se vešlo na valník, to se vešlo, zbytek tam lidi museli nechat a odvezli je na druhý konec republiky. To si nikdo nedovede představit. Člověk si prošel válkou a fašistama a pak přišlo tohle.

To byly třeba grunty, kde žila jedna rodina po deset generací a oni ty lidi vyhnali. Do dolů nebo na státní statky, které ale byly úpadkové a nic se tam nevydělalo.

Je něco, co by měli dnešní mladí vědět, ale máte pocit, že to nevědí?

Lidi by si měli vážit svobody. Musí pochopit, jaká hrůza to byla za války, když lidi popravovali za maličkosti. A i to, jak strašné bylo, když lidi nutili do těch kolchozů. Naši lidi mlátili a zavírali naše lidi. Mladí by si měli vážit, že už je to pryč. 

01276bf8283986a22b5b1a11f0581250a4ab7fe6db

Co vám dává sílu žít ve stáří optimisticky?

Rád zajdu na ten fotbal a taky jsem dlouho dělal sokolnictví. Teď mám zahrádku, tam by se dalo dělat pořád.

Akorát mě štve, že mám dva kluky a jenom jednu vnučku. Ale ona je zas šikovná za dva, teď vystudovala na Karlově univerzitě. Jen ji příliš nevidím, protože si našla chlapa v Praze a žije tam. Tak se vidíme jednou za dva měsíce.

Jste šťastný?

Člověku nezbývá než být šťastný za každý den. Otec se dožil pětasedmdesáti, matka osmdesáti třech. Jedinej děda, tomu bylo devadesát dva.  Tak jestli mám geny po něm, tak bych chtěl aspoň do těch devadesátin vydržet. Ale až to přijde, tak to přijde, nedá se nic dělat. To bych se jinak v tomhle věku už musel zbláznit. .

014500cd20176eb549e4f6111b7276794f5c902dd1

Advertisements