JARDA

85 let, Praha

vdovec , 2 děti, pracoval jako knižní vydavatel

má rád knihy a cestování

DSC_0434

 Vyrazil jsem ulovit rozhovor na Svět knihy. Poměrně dlouho mi trvalo, než jsem našel někoho, kdo by byl ochotný si povídat. Až po dobré půlhodině pátrání a neúspěšném oslovování jsem uviděl Jardu, který seděl na lavičce před Průmyslovým palácem. Hned jsem byl lapený zvláštní kombinací v jeho pohledu – byl pichlavý a zároveň veselý. A právě v duchu tohoto spojení se nesl rozhovor s chlapíkem, který věnoval celý život knížkám a nakonec jsou právě ony tak nějak to jediné, co mu ve stáří zbylo. 

DSC_0432

Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka?

Nejvíc vzpomínám na svoji práci – dvacet pět roků jsem dělal technického redaktora v Dětské knize. Já a moje parta jsme museli zpracovat a připravit každý titul před tím, než šel do výroby. Autor nám dal rukopis a tím to pro něj končilo, ale my se museli postarat o technickou stránku. Začínali jsem ještě ve Staropramenné ulici 12 na Smíchově. A vydávali jsme nádherné věci, krásné. Třeba Knihu pohádek, ve které byli všechny pohádky v jednom. To byla ideální knížka, dodnes se po ní lidé ptají, ale už není k dostání.

S prací jsem skončil, když nakladatelství Albatros přešlo na Perštýn. To jsem řekl: „Hele, je mi šedesát, tak ahoj!“

Na co jste nejvíc hrdý?

Byl jsem hrdý na svou rodinu, ta byla skvělá, bohužel pak manželku trápily psychické problémy a nakonec zemřela v Bohnicích. Chybí mi, byli jsme spolu 52 let. Teď jsem zůstal sám, obě děti mám v Anglii.

Ale nejvíc hrdý jsem na to, že jsem se věnoval literatuře. To byl od mládí můj sen, pořád všude jenom knížky knížky knížky. A nakonec v jejich obklopení jednou i umřu.

Pořád čtu, ale už mnohem méně, hlavně knihy o Protektorátu. Fascinuje mě, kolik tehdy vycházelo odborné literatury, o tom se ani moc neví. Oni Němci tu technickou literaturu podporovali, měli velké plány. No a pak se jim to posralo, protože to škaredě přehnali. Ale podívejte se dneska do Německa, když jedu do Berlína nebo Drážďan za známými, tak se mají skvěle, možná líp než my.

DSC_0430

Chtěl jste v životě zažít něco, co jste nestihl?

Víš, že nic takového není? Dělal jsem práci, kterou považuji za kvalitní a přínosnou – pro mě i mojí rodinu. Celý život jsem děti otravoval, aby četli. Synovi jsem nosil domů haldy knížek a chtěl jsem, aby je přelouskal. On ale většinou šel radši hrát fotbal.

Měl jsem i cestovatelská přání a ty jsem si taky splnil. Když jsem po revoluci v oboru něco vydělal, tak jsem manželku vzal do Ameriky. Jeli jsme tam na 15 dní, viděli jsme Niagarské vodopády a všechno.  Vždycky jsem jí říkal: „Na co ty prachy syslit? Mladý jsou v hajzlu, tak si ten život ještě užijem! Nemohli jsme, teď můžem, tak jedem.“ Tak jsme jeli a viděli jsme svět.

Je něco, co by měli dnešní mladí vědět, ale máte pocit, že to nevědí?

Dneska mají mladí lidé všechno, co chtějí a já jim to přeju. Ale přijdou mi takoví rozptýlení. Je mi líto třeba těch, kteří horují drogám a podobným svinstvům – to nemá žádný význam, takový kluk bude za dva tři roky vyřízenej. Některým mladým lidem tak utíká jakýkoliv životní smysl. Nemají zájem do něčeho jít, přitom by měli jít do všeho. Mladí by měli být motorem, ale dneska jsou příliš pasivní. Měli by si uvědomit, že je jich potřeba, že nesmějí utíkat od práce.

DSC_0431

Co vám dává sílu žít ve stáří optimisticky?

Někdy už člověk nemá ten geist, tu chuť se do něčeho nového pustit. Chtěl jsem si nedávno  s kámošem rozjet malou tiskárničku, spíš pro radost, ale už to nejde. Nejsou prachy, obor je jinde a v tomhle věku už je složité se pro něco nadchnout.

Ale zaplaťpánbůh, že žiju a pořád jsou věci, které mě na světě baví. Byl jsem na knižním veletrhu v Německu i v Londýně. Občas se taky sejdeme se starou partou z práce na pivě. Bohužel, bývalo nás patnáct a dneska jsme tři. Už jsme mrtví. A já jsem jeden z těch, který pořád přežívá.

Jste šťastný?

Jestli šťastnej, to nevím, ale jsem rozumnej. Na všechno se dívám úplně jinýma očima, než dřív. Třeba se mi zdá, že ze světa trochu vyprchala podstata věcí, že je všude jen příliš peněz a shonu. Ale netrápím se tím, protože sám jsem šťastnej se životem, který jsem měl.

DSC_0434

Reklamy